Bůh žehnej Taha, Jemenskému, přímluvci pro stvoření v Den vzkříšení. Nechte mě, neboť ten, koho miluji, mě zavolal, a pro mě odhalil znamení radosti. A objasnil mi jemné významy, s jistotou, když odhalil závoj. Dal mi napít a obětoval bych se za toho, kdo mi dal napít. Vskutku, Bohu patří to víno. A uvolnil pouta po zkoušce a obdařil mě všemi druhy štědrosti. A v lásce objasnil můj úmysl a můj stav. Sbožností mě udržel daleko od viny. Můj čas uplynul ve vědění a zbožnosti. A v posmrtném životě, do příbytku trvalosti. A když mě vůdce karavany vedl, k svahu čistoty, mezi Ramat. Odpověděl jsem mu a neohnul jsem své otěže k pomlouvači nebo lidem viny. A stačí mi, že jsem u dveří, na prahu, až do Dne vzkříšení. Zeptejte se mě, neboť láska je mým uměním a mým stavem, a stal jsem se, ó můj příteli, služebníkem. Byli jsme s nimi přítomni u vína Dini, na které na ně pršely mraky. A v jejich opojení nesvědčili o druhém, a mezi nimi je znamení od Pána. Znamení, které ukazuje na Jeho spokojenost v každém okamžiku, a nebojí se lítosti jejích následků. Pro ně jsou hojné dary milosti, kterými dosáhli vedení. Snad s nimi dosáhneme příbytku zahrad, a Prorok nás povede, vůdce cesty. Na něj, ať Alláh žehná každou chvíli, a jeho rodinu, jako hrdlička ranního holuba.